Když politik vstoupí na festival, politika přijde s ním

Mezinárodní folklorní festival Strážnice letos slaví více než osmdesát let existence. Osmdesát let lidového umění, tradic a setkávání lidí napříč národnostmi i přesvědčeními. A pak přišlo letošní zahájení – a s ním ministr kultury Oto Klempíř, jehož vystoupení vyvolalo reakce, které organizátor označuje za „politováníhodné".

Stanovisko Národního ústavu lidové kultury, které festival vydal, je na první pohled věcné. Festival prý není prostorem pro politickou agitaci, je otevřený všem, distancuje se od všeho, co odvádí pozornost od jeho poslání. Jenže v samém závěru dokumentu organizátor sám vysvětluje, proč ministrovi kultury dal prostor při zahájení: protože Ministerstvo kultury festival financuje, a bylo tedy „přirozené" mu dát slovo. Přesně tady leží jádro problému.

Dát prostor politikovi na kulturní akci proto, že jeho úřad akci dotuje, není apolitický akt. Je to naopak akt politický v tom nejzákladnějším smyslu – veřejná demonstrace vazby mezi kulturou a státní mocí. A pokud zvolený politik tohoto prostoru využije způsobem, který část publika vnímá jako agitaci, festival nemůže s klidným svědomím tvrdit, že za politizaci nemůže. Sám otevřel dveře.

Tento vzorec není výhradně český ani výhradně folklorní. Kulturní akce jsou pro politiky lákavé – nabízejí publikum, kamery a aureolu kulturního patronátu bez nutnosti vést debatu. Tím jsou ale pro samotné festivaly nebezpečné: jakmile se na pódiu objeví kontroverzní jméno, přestane se mluvit o programu a začne se mluvit o politice. Strážnice to letos zažila na vlastní kůži.

Řešení není komplikované, jen vyžaduje jasnou zásadu: podpora z veřejných peněz nezakládá nárok na řečnický prostor. Ministři, hejtmani ani starostové nejsou součástí dramaturgického plánu jen proto, že jejich úřady festival financují. Poděkování v programovém bulletinu, zmínka v tiskové zprávě – to stačí. Pódium patří umělcům.